.: Miláček je čím dál lepší

robinson

Pro mě důležitý záznam o vývoji mého zrzavého drahouška.

Celý článek

.: vypadlo řetězce z ruky 5. července 2009, 23:40, Kecy v kleci (1)

.: Stěhování

Na vědomost se dává, že řetězka již není pražská!

Zkrátka jsem se přestěhovala k Berounu, abych to měla blízko za koněm.

.: vypadlo řetězce z ruky 5. července 2009, 23:40, Kecy v kleci (0)

.: Čtvrt století

Decentní oslavička.

Celý článek

.: vypadlo řetězce z ruky 5. července 2009, 22:29, Kecy v kleci (0)

.: prodám závodní westernovou košili značky Roper

bazzaar

...

Celý článek

.: vypadlo řetězce z ruky 3. května 2009, 21:17, Kecy v kleci (0)

.: Konečně mám čím fotit

Dostala jsem báječný vánoční dárek – z nouze ctnost!

Tatínek je profesionálním fotografem (především motocyklového sportu), a tak u nás doma nikdy nebyla nouze o fotoaparáty. Tedy – vždycky tam byl alespoň nějaký "kompakt" a nějaká ta kvalitní zrcadlovka od Canonu. A o letošních Vánocích si taťulda udělal radost a současně pracovní povinnost a pořídil nový model foťáku. Ten ssarý by prodal sotva za desetinu pořizovací ceny, a tak se stala ta úžasná věc a foťák zůstal v rodině – dostala jsem ho já! Juchůůůů!!

Jedná se pouze o tělo, pár let starý model Canon 10D, ale byla jsem bez objektivu. Bojuju s nedostatkem peněz, nakonec mám k foťáku na zkoušku objektiv z bazaru za 3000 korun a myslím že pro moje focení koní to bude stačit – šlo mi hlavně o "délku", pak taky samozřejmě o "světelnost", ale nakonec jsem musela ustoupit našim možnostem a mám dlouhý tmavý objektiv, se kterým se musím naučit pracovat. Fotit totiž vůbec neumim a asi nikdy umět nebudu, ale snažím se cvakat co nejlépe :)

První letošní zimní pokusy se zrcadlovkou s můžete prohlédnout ve fotogalerii koníků ve výbězích (kliknutím na fotku):



Vím, že kvalita je nízká, fotky často přepálené nebo tmavé, ale vězte že to je první pokus, navíc tmaví koně na sněhu a bylo zataženo. Fotky jsem ještě trošku upravovala, protože z foťáku vyšly dost bezbarvé – což je dobře, neb zrcadlovka narozdíl od kapesních foťáků při ukládání fotek na kartu nedělá to co kompakty, které fotku rovnou přibarví a přiostří (prý :)

Pak tu mám ještě fotky s východem slunce z Nového roku, focené ještě mým předpotopním Canonem PowerShot G2, který vždycky fotil moc pěkně:

.: vypadlo řetězce z ruky 27. ledna 2009, 22:01, Kecy v kleci (3)

.: Ranch Double M - naše nové ustájení

Pár slov o novém domově mého zrzavce Robinsona.

Je jasné, že nejde jít z dobrého do horšího, takže jsme s Robinem samozřejmě šli do lepšího ;) K tomu se váže i vyšší cena, ale když si majitel koně spočítá všechna pro a proti, cena je určitě odpovídající a za spokojenost ořovu i vlastní to rozhodně stojí – však stejně vydělávám prachy jen na to abych živila koně (a chodila na nákupy, přiznávám... to miluju!!!).

Takže jaké to u nás je?

Asi nejhlavnější je to, že každý koník má ve stáji svůj stálý box, ale koně tráví většinu dne i noci venku. Koně mají polopastevní odchov – chodí se domů pouze najíst. Má to mnoho výhod, například že máte dvakrát denně možnost všechny koně zkontrolovat, jak jsou na tom po zdravotní stránce, máte kontrolu nad tím co každý jednotlivý kůň žere (protože většina soukromých majitelů v dnešní době přísně hlídá co jeho kůň žere a přidává mu do krmiva spoustu doplňků) a také zabráníte potyčkám o jídlo, které jsou u koní ve volnosti vcelku časté :)

Koně chodí ráno a večer domů na jídlo, v boxe na ně čeká porce sena a ve žlabu jádro s vitamíny. Mají vždy hodinku na to aby vše v klidu spapali, zapili a mohou zase vyrazit do výběhů, kam se vodí na vodítkách.

Všichni koně a jejich majitelé se na ranči věnují westernu, někdo závodně, většina spíš rekreačně, ale angličana byste tu nepotkali, v sedlovně se vyjímá zástup různorodých westernových sedel, krása pohledět, a navíc krásné věšáky na uzdečky z podkov. Interiéry sedlovny a klubovny a strop ve stáji jsou krásné a ze dřeva a v parádním kaubojském duchu. V klubovně se můžete občerstvit, převléknout a v zimě i zahřát :)

K tréninku a "trápení chudáčků koníčků" máme na ranči báječnou kruhovku, která má plné stěny, takže do ní jednak není vidět a koně nic neruší při soustředění na cvičitele/jezdce a navíc se kůň nemůže zranit šlápnutím mezi břevna. Stejně jako nedaleko se rozléhající jízdárna je zde povrch z gumové drti a pod ním drenážované podloží, takže se nestává, abyste se na jízdárně nebo v kruhovce brodili bahnem a loužemi, což je přes podzim a zimu opravdu báječná věc. Jak se říká, "nepotřeboval jsem to dokud jsem to neměl", i já s Robinem začla chodit na jízdárnu a baví nás to a rozhodně je to ku prospěchu věci a vítám ji. Je skvělá už pro svůj rozměr – mým (ne)odhadem asi 35x40 metrů (možná méně), takže není problém tu cválat ani s mladým či velkým koněm.



Další devizou je rozhodně les doslova na dosah ruky! Stačí vyjít ze stáje a ujít 10 kroků a jste v lese :) Oproti nutnosti chodit cca 20 minut asfalt na každé vyjížďcez Karlštejna je tohle naprostá bomba! Na druhou stranu pod výběhy zase vede cesta mezi spoustou koníků v ohradách a dál do lesa, kde jsou další možnosti a cesty. V tom lese jste asi za pět minut – podle rychlosti koně ;)

Výběhy mají koníci tři, na ranči je celkem 23 koní a jsou rozděleni do stád na "velké", "hříbata" a "valachy". Robin s Luckou jsou mezi dospěláky hned za stájí v závětří a mají ve výběhu i kousek lesa, takže se můžou o stromy drbat, okusovat je, a v létě možná bude i trošku stín :)



V ceně ustájení máme i kováře či kopytáře, dle výběru, já Robina kovu na všechny čtyři kvůli jeho velkému pracovnímu vytížení a váze. Kove a bosá kopyta upravuje pan Kornalík mladší, kování pouze na podkovy někdy provádí i pan Bičovský. Jako stálý veterinář do stáje dojíždí osvědčený Ilja Pták, jehož služeb už Robin bohužel musel využít (ale o tom až jindy).

Další skvělá věc je možnost půjčit si provozního koně na vyjížďku zdarma – pokud se jedná o svezení pro mě nebo pro osobu mě velmi blízkou (rodinného příslušníka, přítele). Robin byl měsíc a půl mimo provoz a já si přesto zajezdila :) To je výhoda mojí chuti sedat na co nejvíc koní, abych nabyla zkušenosti a taky nemusela furt sedět na zadku ale něco dělala.

Na ranči je dokonce penzionek, kde se dá v zimě i v létě pronajmout pokojík a je tam k dispozici kuchyňka a koupelna. Na léto se budou stavět tee-pee a přespat se dá v nejjhorším i jinak. Já nakonec na ranči strávila celou vánoční dovolenou, protože volno si má člověk po té předvánoční makačce užít a v Praze mě nic nedrželo. Spala jsem ve spacáku ve vytápěné klubovně, vodila ráno koně domů na snídani nebo aspoň ze snídaně ven ;) občas jsem pomohla i při kydání a nastýlání, ale nejvíc času jsem trávila pozorováním koníků v ohradách, občas focením a často jsem si skočila do klubovny na teplý čajík. 14 dní uběhlo jako voda a teď zase jezdím na ranč na víkendy a ve všední dny jak to vyjde, zatím jen jednou, je to prostě dálka. Jedna z věcí co mě přesvědčily tam jít byla Milčina nabídka, že můžu víkendy trávit u ní a ke koním mě bude z kraje Prahy vozit, ale okolnosti se nakonec mají tak, že můžu trávit na ranči času kolik chci včetně nocí a v týdnu už se tam tím busem taky nějak dokodrcám :)

V boxech mají koně automatické napaječky a sůl, železné výklopné žlaby, takže stájník nemusí vůbec ke koni do boxu aby mu dal žrádlo, což podle mě je dobrá prevence zbyečných zranění lidí i koní.

Jelikož jou koně ve výbězích 22 hodin denně, je potřeba aby měli pořád co jíst, hlavně teď v zimě. Proto mají neustále k dispozici balík sena a ládují se na střídačku, někteří víc a někteří míň, podle schopnosti xichtit se na ostatní :))

. . . . . . . .

.: vypadlo řetězce z ruky 27. ledna 2009, 22:00, Kecy v kleci (0)

.: Stěhování

robinson

Tak je to zase tady, čas na změnu. Teď můžu stěhování s menším odstupem už zhodnotit, protože se událo před více jak dvěma měsíci.

To máte tak. Když jste majitelé koně a máte toho koně někde ustájeného, vždy řešíte zda je to pro něj i pro vás to nejlepší možné, a co by se dalo udělat lépe. My s Robinsonem byli dlouho náramně spokojeni, ale pak pan Robin začal trochu zlobit a procházel nám elektrickými ohradníky, chodil si samovolně domů a vůbec dělal takové lotrovinky. Což mu samozřejmě neudělalo příliš dobré jméno :)

Hledala jsem nějakou stáj, která by byla podobně skvělá jako ta naše karlštejná, ale předlouhou dobu jsem nic nenacházela, a tak jsem doufala že se Robin umoudří a pochopí že máme nové silnější ohradníky a už bude hodný. Nakonec se ale rozhodla kobylku přestěhovat moje kamarádka Milča, a to bych nebyla já, abych se nešla podívat, kam se chce odstěhovat.

Ranch Double M jsem znala z fotek a povídání od Aničkky a jejího Jumpera a měla jsem i touhu se tam někdy zajet podívat, bylo to pro mě ale příliš daleko na to, abych si tam mohla dát koně, navíc cena byla poměrně vysoká. V době kdy Milča připravovala stěhování jsme to hodně rozebíraly a debatovaly a já si sumírovala všechna pro a proti a stále jsem se nemohla rozhodnout, Karlštejn jsem opravdu opouštět nechtěla, měla jsem samé dobré vzpomínky, milovala jsem okolní vyhlídky a lesy.

Nakonec to dopadlo tak, že snad poslední víkend v říjnu jsme se na ranč jely podívat, všechno se nám moc líbilo, ale já pořád váhala kvůli dopravě – jsem bez auta a veřejnou dopravou mi cesta zabere skoro dvě hodiny, autem necelou hodinu (jedna cesta na ranč a zpět je 90 km). V úterý jsme Báře oznámily že odcházíme, a v sobotu prvního listopadu už jsme se vrhly vstříc dobrodružství, protože jsme za ranní mlhy vyrazily na cestu do Libečova po kopytě.



Lucinka i Robís to zvládli na jedničku, nás docela bolely zadky, protože pět hodin jet skoro pořád krokem byla pěkná nuda. Byla mlha, bahno, cválat se nedalo, jely jsme podle mapy, takže ani povrch nebyl ideální. Cesta vedla z Karlštejna nahoru na Bubovice, dolů do Loděnic kolem ranče U Kotvy, hnusný úsek přes město do Chrustenic, nahoru do kopečka a zabočit na Lhotku a Malé Přílepy a pak už jen poslední napnutá půlhodinka a konečně jsme dojely do našeho nového domova!



Našim miláčkům jsme vybraly boxy naproti sobě, aby na sebe mohli koukat když jsou doma, protože mezi sousedními boxy jsou plné stěny. Dostali hned baštu do žlabu, horu krásného sena a pusu na dobrou noc.

...


Druhý den jsme se kochaly areálem a užívaly si toho, že je všechno pro nás nové. To že máme výběh 20 metrů od stáje a ne půl kilometru je opravdu skvělé, protože se můžeme mnohokrát denně na naše miláčky chodit dívat, aniž bychom ktím strávily půl hodiny :)



Lucka i Robin začli okamžitě tloustnout, protože mají celý den ve výběhu balík sena, a ke snídani a večeři ještě dostává každý kůň normální porci sena v boxe.

Jsme nadšení, spokojení a víc o stáji napíšu příště :)

.: vypadlo řetězce z ruky 27. ledna 2009, 20:06, Kecy v kleci (0)

.: Vše nej k svátku

...

Celý článek

.: vypadlo řetězce z ruky 15. října 2008, 21:16, Kecy v kleci (0)

.: Nemůžu se seznámit, s nikým si nerozumím, už nikdy nebudu s nikým chodit

.....

Celý článek

.: vypadlo řetězce z ruky 26. září 2008, 12:25, Kecy v kleci (6)

.: Fotoreport z trasy Karlštejn-Praha-Karlštejn

Na psaní nemám moc chuť ani čas,ale u fotek jsou dostříkající popisky :)

Vrátila jsem se v pořádku, kůň až na zánět spojivek taky. Měl toho celkem dost, pár kiláků ke konci jsem šla pěšky abych mu aspoň trochu ulevila, což nemění nic na tom že to bylo celý pěkný peklo.

Ale cesta byla jinak klidná, pobyt u lidí na mezistanicích bezvadnej a pobyt v cíli na Orlíku úplně super! :)

Všechny fotky najdete jako obvykle na mým rajčeti http://retezka.rajce.net.

Komentáře můžete psát sem pod článek :)

.: vypadlo řetězce z ruky 10. srpna 2008, 0:04, Kecy v kleci (3)